Když auto není vaše a nejste na něj zvyklí | BOURALA JSEM - ČÁST #3

září 16, 2019


Mám pro vás už třetí příspěvek ze série Bourala jsem. První a druhý příspěvek rozhodně doporučuji přečíst v předstihu, aby vám příběh hezky navazoval a dokázali jste se lépe vžít do mé situace.

Je fajn, že jsem měla možnost využít nabídky "karosárny" a zadarmo si od nich půjčit náhradní vozidlo, než se opraví to mé. Tedy relativně zadarmo - jedinou podmínkou bylo vrátit ho v původním stavu a s plnou nádrží. Přináším vám tedy rekapitulaci, jaké náhradní auto vlastně bylo a jakou jsem si s ním užila další story.

Náhradní auto zadarmo

Jako plus rozhodně vnímám to, že se v tomto případě náhradního auta jednalo o stejný typ jako mám já tj. Škoda Fabia I Combi. Takže mělo auto stejný rozměr a tudíž nebyl takový problém ho řídit. Co byla ale změna bylo to, že místo benzínu žralo auto naftu. Nebojte - tankovala jsem opravdu naftu. Přesto byl znát rozdíl ve spotřebě, řazení a celkově v chování auta. 

A nevýhody tohoto náhradního auta? Blblo mu zamykání pátých dveří. Což v překladu znamená, že pokud otevřete dveře spolujezdce, tak se vám odemkne kufr a nemáte ho jak zamknout. Auto se prostě kompletně zamkne samo přes noc. Vyzkoušeno. Dalším trnem v oku mi byl stav gumiček stěračů. Tragédie. Jela jsem s tím za prudkého lijáku a nepřeji to nikomu. 

Jela jsem doslova krokem, protože ty stěrače setřely nános vody, to ano, ale ten zbytek tak rozmazaly, že by snad bylo lepší je vůbec nezapínat. A popravdě nebyl by asi problém koupit nové gumičky, ale komu by se chtělo opravovat cizí auto, které budete mít stejně max další dva dny. 

A úplně nejhorší nevýhodou pro mě byla světla. Tohle auto nemělo automatické denní svícení. U svého auta jsem zvyklá, že svítí samo. Tady jsem musela pokaždé světla manuálně zapínat a vypínat. Což byl pro mě dost problém. 

Váže se mi k tomu dobrá story. 

Nejenom, že na mě auta musí poblikávat a lidi ukazovat ať si rozsvítím. Ale stalo se mi, že jsem byla nakupovat v nákupním centru. Auto jsem nechala v garážích, spokojeně nakupovala.... Pak stojím u pokladny a z reproduktorů se ozve „Prosíme majitele šedého automobilu Škoda Fabia Combi registrační značka *xy*, aby se okamžitě dostavil ke svému vozu.“ 

Já samozřejmě znervózněla. Auto půjčené, SPZ si nepamatuji, ale SPZ si fotím u každého auta které řídím (stejně jako místo kde parkuji - protože mnohdy po nákupu vylezu a nevím kde stojím ani čím jsem přijela), takže jsem nemeškala, otevřela galerii v mobilu a s hlasitým „dop*dele“ zjistila, že nejsem paranoidní a to auto, které hlásí je moje - teda já s ním přijela. 

Celá bledá, vynervovaná, pomalu zralá na omdlení se paní pokladní ptám, zda si tu na pokladně můžu košík s nákupem nechat, že se vrátím a zaplatím to, jen že mě volali k autu. Načež se ozve pán, co stojí ve frontě přede mnou a galantně mi nabídne, že mě pustí před sebe, že 5 minut navíc, než zaplatím nákup už to nejspíš nevytrhne, ať se stalo cokoli. 

S díky přijímám. Markování nákupu, placení nebo skládání nákupu do tašky si popravdě ani nevybavuji. Stěžejní pro mě bylo dostat se rychle k půjčenému autu. Protože můj mozek už spřádá katastrofické scénáře. 

Tohle bych vám přála vidět, protože zpětně mi to připadá
tak trapné až je to vlastně směšné.

Ověšená taškami, popobíhám po parkovišti směrem k autu. Jako bonus mi samozřejmě padají kalhoty, protože co šlo, jsem narvala rychle do kapes, abych měla volné ruce na tašky. Doslova jako chodící vánoční strom. Ve tváři výraz čisté paniky, o barvě v obličeji nemůže být v té chvíli ani řeč. Třešničkou na dortu je nutnost popotažení riflí nahoru co dva kroky. Což nejspíš ve výsledku vypadalo jako bych kulhala. Fakt příšerný. Rozhodně to nebyla moje top chvilka.

Jakmile dorazím k autu zjišťuji, že u něj nikdo nestojí. Obcházím ho. Auto bez škrábnutí. Zkouším dveře – zamčené. Páté (kufr) raději ani nezkouším. Nikdo auto neškrábl, nenabořil, ani nevykradl. Uff..  Problém byl, že jsem nechala zapnutá světla a nějaký zlatý člověk na to upozornil, abych si je šla vypnout a měla možnost odjet domů dřív než si vybiju autobaterii. 

Můžu vám říct, že když jsem to zblikla, tak jsem okamžitě světla vypnula, následně si hlavu opřela o dveře a deset minut to vydýchávala a zklidňovala nervy. Mým nervům asi dvakrát nepomohlo, že mi galatní pán ve frontě v mezičase než mi pokladní namarkovala nákup, vykládal, jak ho nedávno vykradli za bílého dne na ulici, kolik ho to stálo a jaké s tím byly potíže. A jedním dechem se mě neptal, kde jsem proboha zaparkovala. Věřte mi, v tom nervu vám taková otázka způsobí akorát to, že si nebudete jisti, vůbec ničím. Přestože jste při parkování kontrolovali, že tam není žádná značka, že byste tam nemohli zaparkovat a místo jste si jako obvykle vyfotili, abyste věděli KDE parkujete.



Takže to by bylo za náhradní auto asi vše. Domů jsem dojela v pořádku a auto o pár dní později v pořádku vrátila do "karosárny". I přes jeho "drobné" technické problémy musím říct, že jsem byla za náhradní auto opravdu vděčná, protože mi hodně usnadnilo každodenní život. Bez auta by se hodinové cestování do práce a z práce stalo záležitostí na půl dne, a to nemluvím o tom, jak vyřízená bych z toho byla. Takže jak se říká - "darovanému koni na zuby nehleď".

V dalším díle už na vás čeká vyústění toho, jak dopadla oprava mého auta a jaké další potíže jsem s autem měla.

Mimochodem, tyto dva hrnečky byly součástí onoho nákupu v obchodním domě. Já je tam prostě nemohla nechat. Jirka je taťka na kterého tohle prostě sedělo úplně nejvíc a jak víte, David je můj přítel. Ve spoustě věcí na zabití a přesto pro mě dokonalý.


| K blogu jsem po urputné boji vytvořila facebookovou stránku ARI Drobná, můžete mrknout na https://www.facebook.com/aridrobna , jinak mě samozřejmě stále najdete na mém profilu.

| Úplně dole v zápatí blogu se můžete přidat k pravidelným čtenářům blogu. A rozhodně tu můžete zanechat i komentář. Budu ráda. 

tipy na další čtení

14 komentářů

  1. Já bych byla taky úplně vyklepaná, kdybych slyšela ať se ihned dostavím ke svému autu :D :D Značky ani místa zaparkování si nefotím, ale s těmi místmai bych měla začít. Minule jsme s přítelem nemohli najít auto. Naštěstí bylo po 8 večer, takže už tam moc aut nestálo xDD

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Ten pocit, když nemůžeš najít auto znám právě až moc dobře. Hlavně jsem zvyklá jezdit pokaždé s někým jiným a jiným autem, takže opravdu kolikrát vylezu třeba z Ikey a nemám tucha ČÍM jsem přijela, natož kde stojím - a proto si to fotím. Možná trapný, ale ušetří to člověku spoust nervů. :)
      .
      To jste měli kliku. :) Na přeplněném parkovišti by se určitě hledalo hůř.

      Vymazat
  2. Stresové situace...to je něco pro mě, ale hlavně, že to dobře dopadlo a mohla jsi v klidu odjet domů ☺️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak říkáš - stresová situace. Já jsem vyklepaná ze spousty věcí, takže tohle se mnou fakt dost zamávalo. Ale jsem ráda, že to dopadlo dobře. :) A děkuji ti za komentář.

      Vymazat
  3. Jé, to denní svícení mi něco připomíná :D Ono auto autoškoly, Rapid Spaceback, totiž mělo právě i denní svícení, takže jsem si hned od prvních chvilek za volantem zvykla, že stačí nastartovat a hotovo... No, a u auta, co jezdím teď, takové vymoženosti nejsou a zapomínám občas doteď, že bych si měla rozsvítit :D
    Jinak super článek, úplně to vidím před sebou :)) Ale konec dobrý, všechno dobré ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to manuální denní svícení je boj. Vůbec ti to nezávidím. Já si pořád říkala, že to si zvyknu, že to není nic tak strašnýho, ale ve výsledku v 8 z 10 případů jsem si zapomněla rozsvítit nebo zhasnout. A hlavně půjčené auto nevříská, když nevypneš světla. :D Takže opravdu zážitek.
      Moc děkuji. :) S půjčeným autem opravdu konec - s mým autem nikoli. Už teď mám "materiál" na další dva články, takže se ještě máte na co těšit. :)

      Vymazat
  4. Bourala jsem, jo, to mám taky ještě v čerstvé paměti. Ty jsi alespoň nabourala svoje, ale já zbořila auto příteli a ač v malé rychlosti, bohužel do dalšího auta s koulí, tudiž předek docela na maděru. Ale naštěstí se včera vrátilo z opravy a tuhle nepříjemnou kapitolu mám už za sebou, to lítání kolem je fakt děsný, to máš pravdu! Hele, tohle je ještě super, hlavní je, že tě nevyvolávali kvůli něčemu horšímu, ale vidím samu sebe v téhle situaci a jančila bych taky tak. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježíš, tak to mě mrzí. Trefit tažný, je dost pech. Na druhou stranu škody na druhém autě díky tomu nejsou tak velké ne? O to větší ale na tom tvém/přítelově. :(

      Aspoň, že už to máš za sebou. A ano, ještě že mě nevyvolali skrz něco jiného, ale... jo byla jsem hodně vyděšená. :D Ale to nejspíš každý. Každopádně moc díky za komentář. :)

      Vymazat
  5. Bohužel nějaké ty historky s autem nemám, jelikož ještě řidičák nevlastním. Každopádně nemám problém si zapamatovat, kde jsem s přítelem či mamkou zaparkovali a vždy hned vím, až se sama divim. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to ti závidím - vědět kde parkuješ, se ti bude do budoucna, až budeš sama jezdit, dost hodit. To mi věř. :) A snad pak budeš mít příjemnější historky než já. :)

      Vymazat
  6. Skvělý článek, který mě pobavil. Ale v tu chvíli to musel být vážně stres a nervy :) Naštěstí to dobře dopadlo a může z toho být jen historka pro zasmání :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, stres to byl, ale jak říkáš - dobře to dopadlo. :)
      Jsem ráda, že se článek líbí a děkuji za zanechání komentáře.

      Vymazat
  7. Možnost zapůjčení auta je super, ale já nerada jezdím s autem, které není moje, takže bych to pravděopodobně nevyužila, nebo jen na nákupy u nás po malém městě. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se, že já jsem už teď zmlsaná a také nerada jezdím čímkoli jiným než mojí Kravičkou (Fabií), ale předtím mi to bylo defacto jedno, navíc z časových důvodů to bylo opravdu nezbytné. :)
      Ale chápu, že raději jezdíš se svým. ;)

      Vymazat

✎ Budu nadšená, když zanecháte komentář. Nezapomeňte zaškrtnout ☑ Chci zasílat oznámení, ať vám neutečou odpovědi na váš komentář. (Lze kdykoli zrušit kliknutím na odkaz v emailu.)

Pochlubte se, přidejte odkaz na váš blog. A klidně přidejte i odkaz na článek, který byste mi doporučili k přečtení. Za tipy ke čtení budu jen ráda.

✎ Odkazy můžete vkládat klasicky zkopírováním a vložením URL adresy do komentáře (nepůjde na ně klikat, budou se muset zkopírovat do adresního řádku) nebo mrkněte na návod jak na vložení odkazu do komentáře (pro klikací odkaz)

Odebírejte blog přes Blogger

odebírejte novinky emailem