Jak najít svoji druhou polovinu aneb jak si láska našla mě

července 10, 2019


Dnes pro vás mám trochu otevřenější článek, který vám docela dost poodhalí moje trable s láskou.
Není to tak dlouho, kdy jsem si namáhala hlavu a snažila se vměstnat do slov a vět své pocity, které bych vložila do článku o mně. Měla jsem jasno v tom, co chci sdělit, ale hledala jsem slova pro vyjádření toho, že jsem konečně šťastná.

Zpětně, když článek čtu, uvědomuji si, že nevadí, že není dokonalý. Těší mě, že se mi podařilo celkem obstojně vyjádřit mé hlavní myšlenky. A shrnout, to nejdůležitější. Asi si říkáte, že z článku sálá pozitivita a že jsem nějaký sluníčkář, ale nejsem. Prostě se jen snažím užít si to, co mám.


Každý den není posvícení

I já mám den blbec, nebo den, kdy mám chuť se někam zašít a s nikým nemluvit. A to je v pořádku. Občas prostě každý potřebuje vypnout a třeba si i pobrečet. Osvobozuje to. Ale opravdu je důležité slovo „občas“. Strávit život brekem a izolací vám opravdu nepomůže. A promarnit život tím, že budeme zamračení pesimisté, podle mě prostě není nejlepší způsob jak žít svůj život.

Komentář k fotce: "Miláčku, ještě jednu fotkůůů. Pojď, jdem se fotit. Šup, šup.."... "Ležííím...."

Já a má drahá polovina

Teď přichází ta část, kdy vám odhalím i něco z mého života. Tedy spíše našeho života, protože řeč bude o mně a mé drahé polovině.

Zatím jsem se moc neměla k tomu, vám svého drahého představit. Stále jsem tak trochu váhala a popravdě chtěla jsem ho „jen pro sebe“. Ale bavila jsem se s ním o možnosti, že se o něm zmíním, protože v 80% podnikáme věci spolu, takže bych vám toho asi ze života moc nenapsala, kdybych ho měla ze všeho „vynechávat“. A nebyl proti. Takže jdeme na to.


Hezky od začátku

Moje drahá polovina se jmenuje David. A jsme spolužáci ze střední. Respektive byly jsme spolužáci na střední škole, ale tu už máme úspěšně pár let za sebou.

Seznámili jsme se právě na střední v době, kdy jsem prožívala svůj první vztah vůbec. Zmíněný vztah trval krásné tři roky, byl se starším klukem (který nechodil k nám na školu) a byla to moje první láska. Ovšem nepřestála moji umíněnost a iracionální touhu „hnízdit“.

Když se ohlédnu zpět, opravdu nechápu, jak jsem si tenkrát představovala, že bychom žili, jak bychom vše platili. Ale finance nebyly jediný kámen úrazu. Bylo toho víc, ale jsem za ty tři roky neskutečně ráda. Prožila jsem toho s přítelem (číslo jedna) spoustu a stálo to za to. A ne, zpět bych se k němu vrátit nechtěla. Do dneška si střídmě píšeme a vím, že si našel přítelkyni, se kterou mu to vyhovuje daleko více a je šťastný. Což mu neskutečně přeji. S odstupem let prostě vím, že nám dvěma by to dlouhodoběji neklapalo.

Po příteli jedna následovalo rebelské období plné objevování. Nadělala jsem spoustu konin, ale jsem za to ráda. I koniny jsou zkušenosti do života.

Následoval přítel dvě, tři…ale ani s jedním to dlouho nevydrželo. Nebylo to ono.

S Davidem jsme samozřejmě chodili do školy, takže jsme se ve škole viděli docela pravidelně (pokud jsem teda zrovna neměla období, kdy jsem nechodila nebo nemohla chodit do školy). Musím říct, že valnou většinu střední jsem ho prostě považovala za ucho. Bavili jsme se, ale znáte to. Telecí roky prostě proběhly a já koukala spíš po starších klucích.


Přišla změna

Zlomilo se to někdy ve čvrťáku, ale vážně netuším, co to mělo být. Prostě vodění za ručičku, sem tam pusa. No prostě návrat na základní školu. A vzhledem k tomu, že já ve škole ve čtvrťáku byla vážně ojediněle, tak si troufnu tvrdit, že to prostě bylo spíš jen kamarádství, které se snažilo tvářit jako něco víc. Taky konec školy nepřežilo.  

Následovaly dva roky, kdy jsme se v podstatě nebavily. On šel na vysokou, já začala pracovat 40 km daleko. Takže jsme se ani nepotkávali a tak. Pak se to najednou zlomilo. Začali jsme si psát, půl roku jsme se vídali (já se teda na rovinu vídala i s někým jiným, nevázala jsem se a David to věděl) a než jsem se rozkoukala bylo 25.prosince 2017.


25.prosinec už nikdy nebude stejný

To datum si pamatuji naprosto přesně, protože je to den, kdy jsem byla s rodinou u prarodičů, jako každý rok. S Davidem jsme si jako obvykle docela dost psali a on se urazil, nebo něco takového. Najednou mě prostě totálně vytočil a jediné na co jsem dokázala myslet, bylo sednout do auta, jet těch 60 kilometrů a pěkně od plic mu sdělit jak mě sere. A to sem taky udělala.

Než jsem se nadála, tak mě tenhle dva metry vysoký zajda přesvědčil, že kývnout mu na to, že to prostě zkusíme „navážno“, je fakt dobrý nápad. Takže najednou ze mě z minuty na minutu byla holka o rok mladšího chlapa.

Zklamaní? Čekali jste lásku na první pohled?  Přiznám se, že já se u tohohle článku hodně vrátila ve vzpomínkách. A opravdu s čistým svědomím a úsměvem na tváři mohu říct, že jsem moc ráda, že jsem všechno výše zmíněné prožila. Určitě mě to někam posunulo. A nebýt toho, tak nejsem tam, kde jsem dnes.

Článek byl poměrně dost dlouhý, takže jsem ho rozdělila na dva.
Na druhou polovinu se můžete těšit zase jindy. 

PS: Protože společných fotek moc nemáme, natož těch co bych mohla nebo chtěla zveřejnit, tak jsem muže nahnala před Izy (Foťák) tak, jak jsme přišli z práce na pár fotek. Jsou to první pokusy o společné focení s Izy, takže to má mouchy, např. chlap se mi na spoustě fotek hrbí, já zvláštně stojím, atd.. 'To jsou všechno věci, které teprve objevujeme a potřebujeme vychytat. Jas, kontrast apod jsem lehce upravovala v Photoshopu, ale sama vidím že to není to pravé ořechové a mám se ještě spoustu co učit. Ale říkám si, že aspoň bude vidět, jak se časem zlepšuji, jak se budu postupně učit nové a nové zlepšení.

tipy na další čtení

8 komentářů

  1. To je super článek :) a je skvele, ze jsi nam ze sebe a ze sveho soukromi neco odhalila :) mam rada osobni a uprimne clanky ze zivota :) je videt, ze to trvalo nez jste si k sobe nasli cestu, a vlastne jste k sobe dospěli a tak to ma byt :) clovek si zkusil neco predtim, zamiloval se, zlomili mu srdce:) a pak nasel to co potreboval :) a jeste jste se predtim uz znali a kamarádili se :) to je snad ta nejlepsi kombinace :) meli jsme to s pritelem no trosku podobne :D :) ale ne uplne. ale taky ho znam od stredni :d i kdyz on me nejak jako nezaregistroval :D ale ja jeho jo :) ale taky jsme k sobe dospeli a bylo to to nejlepsi co nas mohlo potkat :)
    moc vam to spolu slusi a doufam ze vam to bude klapat :) moc ti to preju a tesim se na pokracovani

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Verů,
      moc děkuji za komentář, chválu a přání. ♥ :)
      Odhalit něco na internetu pro mě není úplně příjemné. Na druhou stranu, mě ale těší, když se o něco podělím a přijdu lidem zase o krok blíž. Že nejsem jen anonymní jméno v seznamu. :)
      A jak říkáš, je fajn, že se s mužem známe déle. Málo co nás po pubertě už dokáže vykolejit :D

      PS: Kluci na střední jsou poměrně zabedněný :D Ale většina z toho naštěstí vyroste. ;)

      Vymazat
  2. Díky za náhled do více svého soukromí, protože je fakt, že svého přítele nemůžeš pořád tajit navzdory svým výletům. :) Bylo to zajímavé čtení a ten váš vztah se vyvíjel hodně zajímavým způsobem. Ale osobně nemůžu říct, že by nějaký příběh vztahu byl nudný - já například svou přítelkyni poznal na své vlastní prohlídce Kuksu... :-)

    Hezké čtení a jen tak dál!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to poněkud delší, proto jsem moc ráda, že si článek někdo přečte opravdu celý. :) A navíc zanechá komentář. Díky ♥

      Každopádně tvůj příběh zní také zajímavě. Sbalila "turistka" průvodce, nebo průvodce turistku? :)

      Vymazat
  3. To se krásně čte! Jsem moc ráda, že jsi našla spřízněnou duši.
    Ale je to přesně tak, jak píšeš. Nejdřív přijde pár nepodařených pokusů a člověk udělá pár hloupostí, ale pak... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, to jsem moc ráda, že je to čtivé :) Děkuji za komentář. ♥

      Vymazat
  4. 'A nebyl proti'... Nemám přítele, ale když někam s někým vyrazím a pak o tom píšu článek, tak pak téměř dostanu vynadáno, že tam ta daná osoba není téměř zmíněna :D Když to ale vezmu kolem a koukolem, tak by bylo hodně divné psát poměrně často o jiných lidech. No naštěstí 'kamarád' nebo 'účastník zájezdu' je univerzální...
    Moc pěkné, nakonec se prostě spojí cesty těch, kteří mají být spolu a vy jste další důkaz ♥ Moc vám to spolu sluší, tak hlavně ať vám to vydrží. Těším se na pokračování :)

    Lucka Stefani

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak já se musím přiznat, že mám prozatím "výhodu" neznalosti - adresu blogu zná jen jedna kamarádka. Takže jako ano, požádám o svolení se zveřejněním/zmíněním, ale rozhodně se s adresou blogu do světa nerozkřikuji. A tím, že ho mám takto krátce, tak se ani moc lidí neptá. O:-)

      Každopádně já měla z Davidovi reakce docela strach. Přece jen zveřejňuji část našeho společného života.

      Jojo, jak říkáš, nakonec se cesty spojí. :) Moc děkujeme a pokusíme se navzájem nedovést k šedivosti (leda stářím) a nebo infarktu. :)

      Vymazat

✎ Budu nadšená, když zanecháte komentář. Nezapomeňte zaškrtnout ☑ Chci zasílat oznámení, ať vám neutečou odpovědi na váš komentář. (Lze kdykoli zrušit kliknutím na odkaz v emailu.)

Pochlubte se, přidejte odkaz na váš blog. A klidně přidejte i odkaz na článek, který byste mi doporučili k přečtení. Za tipy ke čtení budu jen ráda.

✎ Odkazy můžete vkládat klasicky zkopírováním a vložením URL adresy do komentáře (nepůjde na ně klikat, budou se muset zkopírovat do adresního řádku) nebo mrkněte na návod jak na vložení odkazu do komentáře (pro klikací odkaz)

Odebírejte blog přes Blogger

odebírejte novinky emailem