Nabourala jsem svoje první auto | Bourala jsem - část #1

června 07, 2019

Bourala jsem, a pěkně blbě.

Není nad to, když si pořídíte svoje první auto. Nutno podotknout, že za svoje těžce vydřené peníze. Tudíž žádný dárek od movitých rodičů apod. se nekonal. Jezdíte s ním zhruba měsíc a pak to jednoho krásného dne prostě vezmete o betonový sloup veřejného osvětlení. Sloup přežil bez úhony, já pouze s šokem a auto to odneslo asi nejvíc. Rozbité světlo, vycvaknutý spoiler, promáčklé plechy, doslova shrnutý plech kolem světla. Prostě smůla.

Stalo se to vlastně docela nešikovně. Standardně parkuji v areálu velké firmy. Vycouvávala jsem z placu kde jsem parkovala zpět na cestu, když jsem uviděla, jak proti mně jede auto. Znervózněla jsem, zazmatkovala a než jsem se nadála, už jsem slyšela jen ránu a cítila škubnutí. Ani parkovací senzory to nezachytili, jak blbě jsem ten sloup vzala. 

Volat domů a do servisu je priorita.

Celá vyklepaná jsem volala mámě, že se zpozdím, bourala jsem a vezu auto rovnou do servisu. Po ujištění, že jsem celá a v pořádku a nikdo (kromě auta) nepřišel k úhoně zavěšuji. A obratem volám místní servis. Mám štěstí. Ještě hodinku budou mechanici v práci. Na nic nečekám. Sedám do auta a vyrážím směr servis. Cestu zvládnu díky nervům a těžké noze v rekordním čase – co kdyby mi chlapci utekli z práce dřív, že? 

Bohužel se toho - kromě informace, že oni nejsou schopni takovýhle druh poškození karoserie spravit - moc nedozvím. Po chvíli přemýšlení mi však nabídnou objednání nového světla a tip na servis, kde dělají i opravy karosérií. Na nic nečekáme. Objednáváme světlo, auto nechávám v servisu a vydávám se čekat na svůj odvoz. V mezičase už googlím onu „karosárnu“. 

Hledání je úspěšné. Než byste řekli švec, už vytáčím číslo. Zvoní, zvoní, ale marně. O dvě minuty později volané číslo volá zpět. Pán je zlatý, přislíbí, že když s autem následující den kolem deváté přijedu, tak se mrkne, co jsem vyvedla a jak se to dá opravit. Nadšeně souhlasím.
S pocitem, že jsem udělala, co jsem mohla, s děkuji zavěšuji a vyhlížím svůj odvoz domů, který jsem po cestě do servisu zavolala. Netrvá dlouho a už se vezu. 

Raději nebourat, to lítání kolem toho je hrozné.

Následující den si beru dovolenou a celé dopoledne řeším auto. Ještě, že to opravdu odneslo jen moje auto, a ne nikdo ani nic dalšího. Upřímně nechápu, jak to dělají lidé, co si volno ze dne na den v práci vzít nemohou. Stalo se vám někdy něco podobného? Jak jste to řešili s ohledem na práci?

Napřed mě čeká vyzvednutí auta ze servisu, abych ho mohla jet ukázat do „karosárny“. Samozřejmě jsou všichni v práci, takže odvoz autem nehrozí a hromadná doprava jede maximálně jednou za hodinu. Sedám tedy na kolo a jedu na kole. Mimochodem, už po třech kilometrech mi dochází jak blbý to byl nápad a že moje fyzička už je dávno pod kytičkami. O tom, že vyjet po sto letech na kole a nevzít si pití raději ani nemluvit.

Člověk by neřekl, jak těžké je v dnešní době i za použití navigace najít „karosárnu“. Natož tu správnou.

Do servisu jsem samozřejmě hned ráno volala, abych je informovala, že si auto „vypůjčím“. U servisu tedy odhazuji kolo, beru klíče a nasedám do auta. Začne pískat rezerva benzínu. Paráda. Jedu vstříc „karosárně“. Odbočku samozřejmě nemohu najít a patnáct minut bloudím sem a tam (a to i za použití navigace). Nakonec to vzdávám. Se slzami beznaděje na krajíčku jedu natankovat. 

S plnou nádrží a novým odhodláním zahajuji druhý pokus akce „hledám karosárnu“. Po krkolomném otáčení na vedlejší silnici se mi konečně povede najít odbočku a najet ke karosárně. Přichází ale další problém. V areálu je autoservisů víc. S pocitem, že budu možná za hňupa se vydávám k nejzazším dveřím a nesměle oznamuji, že jsem si předchozí večer volala a domlouvala si konzultaci. Pán nechápavě kroutí hlavou načež se mě ptá na číslo, na které jsem volala. Po té, co mu číslo nadiktuji mě posílá o dvě dílny dál. S díky se vydávám k těm správným dveřím. 

Přivítá mě pán tak kolem čtyřicítky s milým úsměvem a hned se vydává zhodnotit napáchané škody na autě. Začne si auto prohlížet a vypočítávat, kde se co jak dá zpravit a na kolik to zhruba přijde. Jdou na mě mrákoty. Navíc jsme včera s mechanikem objednali neoriginální světlo a to je špatně. Tvarovat karoserii podle neoriginálního světla by mohlo být v budoucnu problematické – při nutnosti opětovné výměny by další světlo již nemuselo pasovat a karoserie se světlem by netěsnila a zatékalo by tam, v horším případě, by tam světlo nešlo vůbec vsadit. Proto souhlasím s objednáním originálního světla v karosárně a ceny originálních dílů jdeme ještě ověřit dovnitř do dílny na počítač. 

A kolik mě ta sranda bude stát?

„Nakonec to není taková tragédie“, říkám si. Toto stanovisko mi však vydrží pouze do doby, než vidím cifry za práci, materiál a díly pěkně pospolu. To už je totiž jiná písnička.  Pěkně se mi ta nepozornost při řízení prodraží.

Časově to také není úplně ideální, ale do 14 dní by mělo být bezpodmínečně hotovo. Na druhý týden mi dokonce poskytnou náhradní vůz zdarma (pouze musím nakonec auto vrátit s doplněnou nádrží). Což je pro mě rozhodně plus. Dopravovat se do práce hromadnou dopravou je totiž poměrně časově náročné. Spoje jsou tu příšerné. Spoj jednou za hodinu, nutný přestup a nehledě na to, že je hromadná věčně nacpaná nemocnými lidmi a řvoucíma puberťákama, kdy „Vole“ je vlastně vsuvka použitá minimálně dvakrát v jedné větě. 

Nakonec si tedy s karosářem plácnu a jako bonus mě odveze k servisu, kde jsem si nechala kolo, a kde se rozloučíme. 

Zpět v servisu.

V servisu se s klukama domluvím na vrácení nepoužitého neoriginálního světla, které už stihlo přijít. A domlouvám se i na prohlídce brzd a montáži nové kabeláže k tažnému, jakmile se mi auto vrátí od karosáře a budou mít volný termín. S omluvou za komplikace a díky se loučím a vyrážím na kole domů.

Závěrem bych chtěla říct, že přestože mě štve, že mám vypláznout x tisíc zbytečně, tak jsem neskutečně ráda, že to odneslo opravdu jen to auto a ne já nebo nedej bože někdo další.

Chystám pro vás pokračování příběhu. 
A máte se na co těšit. 
Nic totiž není takové, jak se na první pohled zdá...

tipy na další čtení

13 komentářů

  1. Já jsem se dostala k tomu, že jsem konečně obdržela řidičák... O svém autě si můžu zatím nechat jenom zdát :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gratuluji! :) Udělat závěrečky a pořídit si tak řidičák je první krok. :) A ono popravdě není kam spěchat - po silnicích jezdí tolik bláznů, že si kolikrát říkám, že líp by bylo chodit kanály. :D

      Vymazat
  2. Těsně před čtením tvého článku jsem si procházela a učila se otázky na etestech, protože v úterý dělám závěrečky. Dokážu si představit, že to není žádná sranda, obzvlášť u auta, které sis platila sama.
    Hlavní je to, že se nic závažného nestalo a jsi v pořádku! <3

    Tereza's journal

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to hodně štěstí, ať máš v úterý všechny potřebné vědomosti. :)
      Jak říkáš. Zdraví je nejvíc. Pár tisíc mi "nahradí" příští výplata O:-)

      Vymazat
  3. Ježíš, chudáku :/. Tyhle věci se prostě bohužel stanou, ani nevíš jak. Já si řidičák ještě ani neplánuju dělat a auto? To v dohledné době vůbec, těch starostí kolem... držím palce, ať už tě tohle nepotká 🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ano, je to nepříjemné. S autem jsou sice starosti, to ano, ale mě dost usnadňuje život. Do práce každodenně dojíždím a hromadnou dopravou by mi cesta trvala 2-3x déle než právě autem.
      Pokud máš možnost jezdit hromadnou a není to pro tebe velká překážka, tak bych se do auta nehrnula. Řešit zbytečně parkování, benzín/naftu/plyn, údržbu auta, pojištění, technickou atd atd... když se tomu můžeš vyhnout by bylo zbytečné.

      Vymazat
  4. Vodičák mám 20 rokov a šoférovala som maximálne 2x naposledy pred 15timi rokmi. Nenašla som odvahu a asi by som skončila oveľa horšie ako ty :-DDD. Ale, každopádne, držím ti palce aby ťa to neodradilo. Každý si tým musí prejsť a kým si to odniesla "len" karoséria nie je to najhoršie.
    Ja si uvedomujem že by pre mňa bolo auto jednoduchšie hlavne s dvoma deťmi, a ktovie, nikdy nehovor nikdy a možno si dám kondičné, ale zatiaľ to MHD istí.
    Teším sa na pokračovanie článku a držím palce nech je to prvé a jediné auto, ktoré takto skončilo,

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :) Snažím se být silná a vytrvat.
      Co se řízení týká, tak hodně záleží na tom, kde člověk bydlí a jaké má spoje. Člověk, co má na prd spoje (pokud vůbec nějaké), tak nemá moc na výběr a řídit prostě musí. Ve městě zase člověk ocení MHD a nemuset řešit, kde by zaparkoval.

      Se dvěma dětmi to je asi "sranda" i MHD. Nedej bože s nákupem.

      Ještě jednou děkuji za komentář. :)

      Vymazat
  5. Já mám řidičák asi čtyři roky a i auto. Díky Bohu zatím žijeme oba. :-D I když některé situace jsou vtipné. Například, když ti den po technické přestanou fungovat brzdy těsně před křižovatkou...:-D Ať žije můj Fordík. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cože? :D Vím, že to rozhodně v tu chvíli vtipné nebylo, ale teď s tím jak si to podala mi to přišlo hrozně vtipné. Den po technické a toto. To aby se člověk bál pak do auta vůbec sednout. Musím říct, že brzdy jsou kapitola sama pro sebe.

      Vymazat
  6. Už když jsem četla nadpis, tak jsem si vzpomněla na mojí 'nehodu', když jsem byla jako au pair. Tam to bylo blbý v tom, že auto nebylo moje a ještě k tomu jsem byla v cizím státě. Hlavně, že Ty jsi v pořádku, plechy zamrzí, ale zdraví je zdraví :) Tak ať se Ti takovéto situace už jen vyhýbají :)
    Přikládám odkaz z mé 'super' zkušenosti :) Lucka Stefani

    OdpovědětVymazat
  7. No jo, stalo se :( je to urcite nemile, hlavne, kdyz sis na auto vydelala sama, a po tak kratke dobe se stane toto... ale je to jen plech. i kdyz se mi to mluvi. svoje auto jsem nikdy nemela dosud, a verim ze to musi zamrzet :) kor kdyz vlastne sis to vicemene zavinila sama :) ale co... :) plechy se opraví a pak si budes davat vetsi pozor... hlavni je ze te to neovlivnilo v tom ze bys uz nikdy nesedla za volant... protoze i takove lidi znam... je dobre ze jsi nezmatkovala ale ihnd jsi volala na servis ;) to je moc dobre.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, jsou to jen plechy. Navíc ono tím, že je to moje auto, tak si za vlastní blbost platím sama. Nemusím se zpovídat nikomu třetímu, což je fajn.... :)
      A jak říkáš, ted už si dávám daleko větší pozor při couvání.

      Vymazat

✎ Budu nadšená, když zanecháte komentář. Nezapomeňte zaškrtnout ☑ Chci zasílat oznámení, ať vám neutečou odpovědi na váš komentář. (Lze kdykoli zrušit kliknutím na odkaz v emailu.)

Pochlubte se, přidejte odkaz na váš blog. A klidně přidejte i odkaz na článek, který byste mi doporučili k přečtení. Za tipy ke čtení budu jen ráda.

✎ Odkazy můžete vkládat klasicky zkopírováním a vložením URL adresy do komentáře (nepůjde na ně klikat, budou se muset zkopírovat do adresního řádku) nebo mrkněte na návod jak na vložení odkazu do komentáře (pro klikací odkaz)

Archiv příspěvků z/ze