Slíbila jsem vám pokračování mojí příhody, kdy jsem bourala, tak tady je. První část najdete v článku Bourala jsem a na druhou se jdeme vrhnout.
Prvních pár dní bez auta bylo bez příkras dost hrozných. Jak jsem si zvykla na to, že se všude dostanu autem, v pohodlí, tak najednou jezdit vlakem a MHD byl děs. Naštěstí jsem to nemusela absolvovat víc než pár dnů a ještě v pátek jsem si byla vyzvednout náhradní vůz (mimochodem, to je ten na fotce viz výše).
Dostat se z bodu A do bodu B bez auta je občas vážně boj
Vyzvednout náhradní auto v pátek do čtyř hodin se ukázalo jako dost velký oříšek. Z práce to šíleně dlouho trvá, protože prostě špička, kilometry atd. Navíc, spoj, kterým jsem jela měl zpoždění, lávku, kterou bych si zkrátila cestu zavřeli, takže opět problém. Musela sem to celé obejít, a to je dalších pár minut navíc. Naštěstí na mě pán z lakovny 40 minut po jeho pracovní době počkal, protože jinak nevím, co bych dělala. Dřívější spoj totiž nemám šanci po práci stihnout. A vrtuli v zadku taky nemám.
První výlet s náhradním autem
Víkend jsem měla trávit u přítele. Slavily se již dříve zmiňované tchánovi narozeniny, tudíž jsem vezla kapkejky a dort. Původně jsem počítala s tím, že auto mít nebudu a vyzvedne mě i s dobrotami přítel. Což bohužel neklaplo, ale naštěstí jsem už měla náhradní auto, tak jsem to riskla a v autě na které nejsem zvyklá jsem vyrazila přes Brno a dalších 50 km až k muži.
A abych to neměla tak jednoduché, tak po příjezdu k příteli jsem zjistila, že nefunguje zamykání kufru a nádrž s naftou naopak nejde otevřít. Naštěstí u přítele parkuji za bytelným plotem, takže tam odemčené auto nevadí, ale do práce s tím prostě člověk jet nemůže. Nechat auto odemčené stát v nehlídaném areálu. A ohledně těch dvířek nádrže to byla taky bezva novinka, protože na jednu nádrž celý týden fakt jezdit nedokážu. Zvlášť, když denně ujedu min. 80km.
Akce "nějak to opravíme"
Nechali jsme auto autem, šli vybalit věci s tím, že na auto mrkneme odpoledne a zkusíme ho nějak provizorně zprovoznit.
Odpoledne jsme přišli k autu a zjistili, že se kurf nějak sám zamkl. Po vyzkoušení odemknutí a zamknutí auta, zatažení za páčku otvírání pátých dveří a následného zamčení auta páté dveře fungují jak mají. Zázrak.
S dvířky k nádrži už to taková sláva není. Zatažení za páčku je bezvýsledné. Přecházíme k hrubé síle - tedy muž. Já tahám za páčku, muž nehty za dvířka. Dvířka povolují. Zjišťujeme že střelka dvířek nepracuje úplně jak má. Trochu s ní zakvedláme. Zamykáme, odemykáme auto a zkoušíme znovu zatáhnout za páčku k otevření dvířek nádrže. Dvířka se otvírají. Heuréka. Pro jistotu zkoušíme víckrát – úspěšně.
Nebo taky ne
O tři dny později jsem byla s kamarádkou v pizzerii. Jeli jsme samozřejmě náhradním autem rovnou z práce. Výlet do pizzerie byl velmi plodný. Například jsem zjistila, že když otevřu dveře spolujezdce, tak se odemkne celé auto. Tím celé mám na mysli i páté (kufrové) dveře, které pak NEJDOU zamknout. A zkoušeli jsem vážně všechno, co by mohlo dvě holky napadnout. Nepomohlo nic. Taky jsme se zapotili u otevírání nádržových dvířek, ale opět jsme použili metodu jako o víkendu - trochu hrubé síly to zpraví.
Můžu vám říct, že nechávat na parkovišti otevřené auto - přestože v něm defacto nic nemáte - je nepříjemné. A to jsme z parkoviště, kde jsme auto zkoušeli všemožně zamykat raději přeparkovali na jiné. I tak to bylo nepříjemné. Auto však nikdo nevykradl a to je nejdůležitější. Další ráno jsem zjistila, že se auto opět zamklo přes noc samo.
Ještě ani zdaleka nekončím. S náhradním autem jsem zažila vtipnou story,
kterou bych vám ráda sdělila zase jindy.
A taky pro vás mám informace ohledně opravy Kravičky (mého auta).
Takže se těšte na příště.
